Praha 2 si připomněla 100. výročí narození „Ďábla z Vinohrad“ Jiřího Šlitra
Večer plný semaforských písniček se konal v pondělí 19. února v divadelním prostoru Royal Theatre, na Vinohradské ulici. Program večera byl rozdělen do dvou částí. V první, vinohradské, vystoupili účinkující převážně z této části Prahy 2. Starosta městské části, Jan Korseska, v úvodním slovu zmínil, že se nacházíme v Roce české hudby končícím čtyřkou, a že mezi hudební velikány Prahy 2 počítáme i Jiřího Šlitra, kterému buřinkou poslal pozdrav tam nahoru. Spolu s Lucií Černíkovou ze Semaforu pak moderoval vinohradskou část i radní pro kulturu Jaroslav Šolc, iniciátor akce. Živá vystoupení byla prokládána videoprojekcemi s Jiřím Šlitrem, mezi nimiž nechyběla píseň Oči má sněhem zaváté, kde prozrazuje svoji adresu Chodská 13, ani titulní Ďábel z Vinohrad.
Soubor žákyň z vinohradské ZŠ Sázavská, vedený Milanem Kramarovičem, předvedl, že Šlitrovy písničky žijí i v té nejmladší generaci. Na kontrabas je podpořil vinohradská a zároveň semaforský hudebník Vít Fiala. Kouzelná byla píseň Sluníčko v podání nejmladší členky souboru. V krátkém rozhovoru se pak Šlitrova dcera Dominika Křesťanová, vyznala z obliby písniček svého otce i Vinohrad. Dalším účinkujícím byla zpěvačka Veronika Vítová, kterou doprovodil klavírista Emil Viklický se svým triem, v němž působí další dva vinohraďáci Petr Dvorský na kontrabas a Jiří Stivín ml. na bicí. Trio E. Viklického pak zahrálo yýběr Šlitrových písní v jazzové úpravě. Na poslední píseň Honky Tonky Blues se opět přidala Veronika Vítová, ale Jaroslav Šolc na saxofon.
Druhou část programu obstaral soubor divadla Semafor i s legendami Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou. Bylo naprosto úžasné vidět oba protagonisty nabité energií, s nestárnoucími hlasy a s pověstným humorem. Oba za doprovodu své skvělé kapely pod vedením Jiřího Svobody zazpívali známé, ale i méně známé písně, které je možno zažít mj. na představeních Semaforu Šli Tři Šlitři, které mělo 15. února premiéru. U mikrofonu se vystřídali i s mladší kolegyní Lucií Černíkovou. Jiří Suchý zavzpomínal na Jiřího Šlitra několika humornými příhodami a zazpíval svůj nový text na starou italskou píseň ze zapomenuté gramofonové desky. Jitka Molavcová uvedla kouzelný melodram Máslo s textem Pavla Kopty. Na závěr zazpívali všichni společně a nadšené publikum vstoje vytleskalo přídavek. Tím byla píseň Hluboká vráska neboli Bouřka do čela, kterou si společně zazpíval celý sál. Komponovaný večer byl pro všechny zúčastněné zážitkem plným radosti, na jaký se prostě nezapomíná.
