Proč se stát bojí silného a úspěšného hlasu podnikatelů?

Když občas poslouchám, jak politici slavnostně oznamují nové regulace a výdaje, mám pocit, že už zapomněli, proč máme podnikatele a proč si zaslouží podporu. Podporou nemyslím dotace na toustový chleba, ale vytváření podmínek k rozvoji jejich byznysu, nebo aspoň slibovanou digitalizaci a rušení byrokracie.

Proč na podnikatelích záleží? Zaměstnávají lidi – a když se jim daří, zvyšují mzdy a vytvářejí nová pracovní místa. Generují inovace a posouvají nás dál, jsou partnery ve školství, zdravotnictví i v ochraně životního prostředí. A čím víc se jim daří, tím víc zaplatí na daních – a tím víc můžeme investovat do toho, aby se v Česku dobře žilo.

V Česku jsou dnes bezmála dva miliony podnikatelů, kterým se daří tím víc, čím svobodnější a férovější jsou podmínky podnikání. Ty jsou popsané v zákonech, jež píšou a schvalují státní orgány. Aby nešlo o kreativní psaní založené na pohledu z okna, ale o dokumenty stojící na znalosti reálných podmínek a potřeb, funguje u nás už tři desítky let zákonný zástupce podnikatelů – Hospodářská komora ČR. Vznikla na úsvitu soukromého podnikání a od začátku usiluje o rozvoj podnikatelského prostředí.

Komora stojí za mnohými kroky, jež pomohly podnikatelům v jejich působení, mnohdy i v přežití. Uvedu pár příkladů, jež máme v živé paměti. V období covidu na mnoho oborů a zejména malých podnikatelů dopadla tvrdá a často nelogická vládní opatření. Řadu z nich se nám dařilo upravovat, aby dávala větší smysl. A hlavně jsme iniciovali vznik státních kompenzačních programů pro živnostníky a podniky. S vládou komora vyjednala příspěvky na pokrytí nájemného, náhrady mezd v programech „Antivirus“ a státní záruky, osobám samostatně výdělečně činným pak pomohla k ošetřovnému a kompenzačním bonusům. Peníze zajistila mj. do oborů působících v oblastech sportu, veletrhů a výstavnictví, gastronomie, lázeňství, ubytování či kultury.

Neházet klacky pod nohy

Komora se podílela i na přípravě diskutovaného stavebního zákona, jehož podoba by měla výrazně zjednodušit a urychlit stavby. V turbulentním roce 2022 v reakci na prudký nárůst cen energií komora ve spolupráci se Svazem průmyslu vyjednala s vládou zastropování cen elektřiny i plynu pro živnostníky a firmy. Nebýt našeho tlaku, řada firem by už dnes byla na seznamu bankrotů.

Komora výrazně přispěla k reformě pracovnělékařských služeb. V ministru zdravotnictví Válkovi jsme našli partnera, který se na rozdíl od mnoha jiných politiků nebál jít do boje se státní byrokracií. Zaměstnavatelům tak odpadá povinnost plýtvat penězi na formální „prohlídky“ a místo toho se mohou soustředit na rozvoj preventivních programů, šitých na míru svým zaměstnancům.

Komora pomáhá s integrací zahraničních zaměstnanců a prosadila navýšení kvót na pracovníky z ciziny. Přes 80 % všech pracovních povolení pro cizince vyřizují naše okresní a krajské hospodářské komory – a díky tomu máme přehled o tom, odkud a jaké lidi můžeme do Česka přivézt.

Málokdy se to dostane do médií, ale komora úspěšně bojuje za malé živnostníky. Paušální daň, již vymyslela a prosadila, dnes používá přes 100 000 živnostníků. Nově se nám podařilo prosadit navýšení registračního prahu k DPH na dva miliony korun ročního obratu a opětovně se zvýšily výdajové paušály na dva miliony korun ročně.

A proč tohle píšu? Hospodářská komora je zřízena zákonem, jenž nebyl 30 let novelizován. Období jejího vzniku je charakteristické třeba prvními tlačítkovými telefony, internetem, kdy jsme na spuštění stránek čekali i několik minut, jezdili jsme na olovnatý benzin, zažívali krachy bank a platby mezi partnery probíhaly nezřídka v kufřících a igelitkách. Čtete a usmíváte se? Já bych také rád, kdybych ovšem nemyslel na to, že nám komoru „řídí“ stejně starý zákon.

Původně byl zamýšlen s podmínkou povinného členství, jako je to v mnoha zemích v Evropě. V Česku jsme si vymysleli vlastní cestu, díky níž komora sdružuje „pouze“ 16 000 subjektů. A jen ty také za své členství v komoře platí, přestože benefity z práce rozvětvené komorové sítě mají všichni podnikatelé v zemi. Sice nás kdysi zřídil stát a do zákona napsal, že naší rolí je „podpora podnikatelských aktivit“, ale jako obvykle zapomněl k úkolům přidat i zdroje.

Nestěžujeme si, koneckonců jsme podnikatelé a jsme zvyklí se o sebe starat sami.
Ale když už nám stát nechce pomoci, nemusel by nám házet klacky pod nohy. Pak to totiž vypadá, že se silného a úspěšného hlasu podnikatelů bojí.

http://www.komora.cz/tomas-prouza-proc-se-stat-boji-silneho-a-uspesneho-hlasu-podnikatelu