Místo na hřbitově zeje prázdnotou. Jak řešit rodinné spory o připomínku Památky zesnulých?

Pozůstalý syn, který se obrátil na ombudsmana, by rád uložil ostatky své matky do urnového háje, aby měl kde vzpomínat u zapálené svíčky. Zřídil tam místo i s kamennou deskou. S tím ale nesouhlasí jeho sestra, která uchovává urnu doma a odmítá jí kamkoliv přemístit. V podobných případech sporů pozůstalých se na ombudsmana lidé obrací opakovaně. Co na to říká právo?

Zákon o pohřebnictví nezakazuje mít urnu s kremačním popelem doma. Zároveň ale platí, že člověk má právo rozhodnout, jaký má mít pohřeb a kde mají být jeho ostatky uloženy. Pokud někdo nerespektuje přání zemřelého, může tím porušovat jeho práva. Domáhat se přání člověka, který zemřel, se může kterákoliv z osob jemu blízkých. Pokud zesnulý výslovné přání o svém pohřbu nezanechá, rozhodují o něm jeho nejbližší v určeném pořadí (manžel, děti, rodiče, sourozenci a dále).

Právo ale myslí i na pozůstalé. V případě muže, který se na ombudsmana obrátil, mohlo dojít k zásahu do jeho práv. Ty může hájit u civilního soudu. Tam se může domáhat uložení urny na veřejném pohřebišti za účelem zajištění práva přístupu k ostatkům jeho maminky. Jedno z řešení sourozeneckého sporu by také mohlo být rozdělení popela oběma sourozencům.

Spor o urnu ukazuje, jak hluboké rány zanechává ztráta blízkého. Zákony přinášejí pravidla, která usilují o dosažení spravedlnosti. Smíření však přináší snaha o vzájemné porozumění a společné hledání řešení. Dušičky jsou jednou z příležitosti, kdy smír hledat.